Proč jsme založili sdružení

Dívám se na prázdnou stránku a říkám si, jak nejlépe říct druhým, proč vzniklo toto sdružení. Zamýšlím se nad tím, kteří lidé budou hledat naše stránky. Nejspíš patříte k těm, kteří kupují speciální stravu, v obchodech pečlivě čtou etikety, aby měli jistotu, že požití potravin jim nezpůsobí problémy. Patříte nejspíš také k těm, kteří na velké oslavy, svatby a mnohdy i návštěvy dorazí s kastrůlky a žádají personál, aby jim jejich jídlo ohřáli. Setkáváte se s menší nebo větší ochotou či neochotou, v tom horším případě s odmítnutím. Patříte k těm, kteří dookola vysvětlují okolí, že graham není bezlepkový rohlík, nebo že nedáte dítěti čokoládu, protože je v ní mléko. Patříte třeba k těm (tak jako já), kdo sice může jíst "normálně", ale musel (nebo musí) vysvětlovat tříletému prckovi, že nemůže rohlík, jogurt a neustále odpovídáte na otázky, proč nemůžu jíst to co ostatní děti. A později k tomu přibývá, proč nemůžeme jíst v této restauraci, proč pro mě nikde nemají zmrzlinku, proč nemůžu ve školce obědvat s ostatními dětmi. Možná, že někteří už jste si tím prošli, naučili jste se bez problému se speciálním stravováním žít a tyto problémy už ani nevnímáte. Vlastně bych mohla říct, že po třech letech i já patřím k této skupině, i když problémy nezmizely, jen jsme se je naučili zvládat. Každý z nás by jistě mohl popsat řadu situací, které mu komplikují život, ale umíme si s nimi už poradit. Pamatuji si, když jsme začínali se speciální dietou a vím, jak jsem hrozně potřebovala někoho vedle sebe, někoho kdo mi rozumí a poradí. Když jsme si konečně pořídili internet je pravdou, že jsem našla spoustu informací, dokonce se snažila najít nějaké sdružení poblíž Karviné, kam bych se mohla přihlásit. Nejbližší bylo tenkrát v Brně, a tak jsem si nakonec vystačila s internetem. Ale nejcennější pomoc a radu mi stejně poskytla maminka stejně postižených dětí. Bylo to pohlazení po duši, které Vám internet nikdy nemůže poskytnout. Neustále jsem si pohrávala s myšlenkou založení sdružení až se mi to nakonec povedlo. Když jsem se ptala ve zdravé výživě, kdo že mi to zase vykoupil bon matinky nebo vzal v DM poslední chleba od Scharu došlo mi, že nejsme sami a určitě pro nás bude jednodušší se scházet tady, udělat si vlastní školení a vlastní ochutnávky výrobků a co víc, můžeme ochutnat i naše vlastní výrobky.

Doufám, že brzy nás bude ve sdružení víc a že najdeme způsob jak řešit společně naše problémy.

Alena Limová